Prohlášení papeže Františka, že Ukrajina by měla mít “odvahu bílé vlajky”, aby mohla jednat o ukončení války s Ruskem, vyvolalo bouři kritiky ze strany ukrajinských a spojeneckých představitelů – někteří z nich se odvolávají na přízrak ústupků nacistického Německa za druhé světové války.
Vatikánský mluvčí toto prohlášení v sobotu rychle odvolal a uvedl, že František podporuje “zastavení nepřátelských akcí (a) příměří dosažené odvážným jednáním”, nikoli ukrajinskou kapitulaci, jak to mnozí chápali.
Ukrajinští a polští představitelé však tyto výroky, které papež pronesl v rozhovoru pro švýcarskou televizní stanici RSI, jenž byl natočen minulý měsíc a částečně zveřejněn v sobotu, pranýřovali.
Nejsilnější je ten, kdo v boji mezi dobrem a zlem stojí na straně dobra, místo aby se je snažil postavit na stejnou úroveň a nazýval to ‘vyjednáváním’
– uvedl ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba v nedělním příspěvku na X. století.
Vyplenění Baturynu neboli Baturynský masakr (ukrajinsky Батуринська різанина) byl masakr během Velké severní války (1700-1721), během kterého ruská vojska pod velením Alexandra Daniloviče Menšikova 2. listopadu 1708 dobyla a zničila Baturyn. Pevnost Baturyn byla v té době hlavním městem Kozáckého hejtmanství (hejtman Mazepa); podle různých odhadů bylo zabito 9 000 až 15 000 civilistů a obránců Baturynu.
V předvečer událostí Během Velké severní války (1700-1721) se hejtman Mazepa přestal považovat za loajálního vůči carovi Petru I. a 7. listopadu (28. října) 1708, kdy byl Karel XII. na cestě do Moskvy a byl nucen odklonit své síly směrem na střední Ukrajinu, se Mazepa připojil ke švédskému postupu. Následovalo ho asi 3000 kozáků a přední příslušníci Záporožského vojska. Když se Petr I. dozvěděl o Mazepově dezerci na švédskou stranu, nařídil generálu Alexandru Menšikovovi, aby zničil hlavní město hejtmanství[1]. toto rozhodnutí cara Petra je třeba posuzovat v kontextu Velké severní války mezi Ruskem a Švédskem. V říjnu 1708 zastihl Karla XII. daleko od jeho zimního sídla. Jeho armáda neměla dostatek zásob a chyběla jí munice, protože o měsíc dříve ruská vojska zajala během bitvy u Lesnaje švédský muniční konvoj vedený Adamem Ludvíkem Lewenhauptem. Tento konvoj směřoval k armádě Karla XII. Mazepa navrhl Karlovi XII., že Baturyn je vhodným místem pro zotavení. Baturynská pevnost měla dostatek potravin a munice, aby mohla být armáda Karla XII. během zimy 1708-1709 doplněna. Rozhodnutí cara Petra I. bylo tedy vyvoláno třemi faktory: 1) zakázat doplnění vojska Karla XII. v Baturyně; 2) zastrašit obyvatelstvo kozáckého hejtmanství, aby nepodporovalo Mazepu; 3) osobní pomsta za Mazepovu dezerci. Alexandr Menšikov měl na dobytí Baturýna před příchodem vojska Karla XII. velmi málo času. Některé prameny uvádějí, že Menšikov měl náskok pouhých dvou týdnů. Menšikov navrhl obráncům Baturynska, aby se vzdali, ti to však odmítli. Menšikov poté zahájil útok na baturynskou pevnost.
Průběh bojů Menšikov v předvečer útoku na Baturyn velel 20 dragounským plukům, čítajícím 15 až 20 tisíc dragounů[2].Baturyn byl však v té době pevností, vyzbrojenou velkým počtem děl. Vzhledem k tomu se Menšikov pokusil přesvědčit obránce pevnosti, aby se vzdali, ale Baturynští nejenže nabídku kapitulace odmítli, ale odpověděli i dělovými výstřely na Menšikovovy pozice. Ruské armádě se nepodařilo vtrhnout do opevněného města a teprve po proniknutí tajným vpádem získaly dvakrát početnější Menšikovovy síly převahu a v 6 hodin ráno 13. listopadu (2) 1708 vstoupily na baturynské území a zákeřně zaútočily na obránce pevnosti. I přes zuřivý odpor posádky ruská vojska během dvou hodin dokončila dobytí města. Když hejtman Mazepa později v Moskvě viděl následky baturynského masakru, “tato podívaná ho zasáhla do srdce”; Mazepa horlivě plakal pro Baturyn, když sledoval, kolik lidské krve ve městě a na předměstích je plných louží[3].
Popis událostí v dokumentárních pramenech Krvavé události v Baturynu potvrzuje řada dokumentárních pramenů.
Mykola Markevič (1804-1860) napsal:
Serdjukové byli zčásti vyříznuti, zčásti svázáni provazy do jednoho houfu. Pomstu za včerejšek Menšikov nařídil katům, aby je popravovali různými popravami; vojsko, všude a vždy připravené k plenění, se rozprchlo po domech prostých lidí a aniž by rozebralo nevinné od vinných, vyhlazovalo civilisty, nešetřilo ani ženy, ani děti. “Nejběžnější smrtí bylo rozčtvrtit živé, pověsit je na kolo a napíchnout na kůl, a pak se vymýšlely nové druhy mučení, to je představivost, která děsí”[4].
Rigelman (1720-1789) popsal události následovně:
Menšikov dostal město, lidé jsou všichni oddáni meči, jak v pevnosti, tak na předměstí, beze zbytku, nešetří ani kojence, nejen staré[5].
Podle francouzského historika Jeana-Benoita Scherera (1741-1824):
Město bylo dobyto a vypleněno. Co si vojáci nemohli vzít s sebou, byla kořist ohně, který pohltil i část města. Opevnění bylo zcela zničeno a obyvatelé města umírali, vystaveni nejbrutálnějšímu mučení: někteří byli pověšeni na kůly, jiní byli oběšeni nebo rozčtvrceni[6].
Archeologický výzkum v Baturynu Archeologické vykopávky v Baturynu provádějí ukrajinští badatelé od roku 1995. V roce 2001 se k nim připojili kanadští vědci. V roce 2005 byla prezidentem Viktorem Juščenkem založena Baturynská nadace, kterou podpořilo několik kanadských charitativních a akademických organizací. V témže roce se vykopávek zúčastnilo 150 studentů a vědců z univerzit v Černihově a Nižinu a Kyjevsko-mohyljanské akademie a v následujícím roce 120 studentů a vědců z univerzit a muzeí-rezervací v Kyjevě, Černihově, Hluchově, Rovně, Baturynu a z univerzity ve Štýrském Hradci (Rakousko). V letech 1996-2007 archeologové objevili v Baturyně 138 pohřbů z doby vlády Ivana Mazepy, z nichž 65 patří osobám zabitým při dobývání Baturýna (většinou ženám, dětem a starcům). V 17 z 33 hrobů vykopaných v roce 2005 tak byly nalezeny kostry žen a dětí pohřbených bez polohy v rakvi a viditelných známek křesťanských obřadů[7].
Pohřbení obětí Baturynské tragédie V roce 2008, 14. listopadu, se v rámci výročí Baturynské tragédie uskutečnilo první pohřbení ostatků obětí Baturynské tragédie a civilistů v kryptě kostela Vzkříšení Páně na území pamětního komplexu Baturynské pevnosti Citadela. V roce 2010 se na počest výročí baturynské tragédie uskutečnilo také znovupohřbení ostatků obránců a civilistů nalezených při pravidelných archeologických vykopávkách v Baturyně. V listopadu 2013, při příležitosti výročí Baturynské tragédie, byly znovu pohřbeny ostatky osob nalezené během archeologických expedic na území Baturynska v letech 2012-2013. V kryptě kostela dnes našlo věčný klid více než 500 ostatků obránců a civilistů uložených v 74 rakvích[8].
Význam událostí v současném životě Ukrajiny “Baturynská tragédie” je oficiální název událostí v Baturynu, který byl stanoven kabinetem ministrů Ukrajiny 2. dubna 2008. Prohlásil to prezident Viktor Juščenko: “Baturynská tragédie je pro mě spojena s holodomorem ve třicátých letech minulého století a je nemorální, že dodnes neexistuje pomník nevinným obětem.”[9] Dne 21. listopadu 2007 podepsal prezident Ukrajiny výnos “O některých otázkách rozvoje národní historické a kulturní rezervace “Hetmanské hlavní město” a obce Baturyn”, který předpokládá v roce 2008 výstavbu pamětního komplexu na památku obětí Baturynské tragédie. 13. listopadu 2008 uctila Nejvyšší rada Ukrajiny minutou ticha památku obětí Baturynské tragédie. Od roku 2018 se na Ukrajině na státní úrovni připomíná Den památky Baturynské tragédie (2. listopadu 1708)[11][12].
