Na konci války se nacisté snažili přetvořit Vánoce na oslavu padlých v boji.
Ženy byly klíčovou součástí nacistické ideologie, a tudíž i Vánoc. V nacistickém pojetí byly ženy – nebo ještě lépe matky, rodičky nových árijských bojovníků – zásadní součástí nové rasistické německé říše. Všechny úlohy, které jim propaganda přisuzovala jako jejich povinnost, například připravování vánočních jídel, zdobení stromečku, balení dárků, organizování rodinných setkání a podobně, byly zároveň vykreslovány jako sentimentální ideály nordického či árijského nacionalismu. Správná árijská žena měla sedět doma, starat se o domácnost a rodit nové bojovníky pro frontu. A čím více, tím lépe.
O Vánocích měly ženy a děti péct koláče ve tvaru run SS nebo hákového kříže a “vrátit ducha německého domova do reality”. Propagandisté je nazývali “kněžkami” a ” ochránkyněmi domova a krbu”. Tradice zapalování svíček na stromečku se proměnila v pohanskou démonickou magii.
Koncem války v roce 1944, v době, kdy Němci měli téměř 5 milionů mrtvých a nezvěstných a nebylo co slavit, se nejfanatičtější ideologové snažili přetvořit Vánoce v masovou oslavu těch, kteří padli v boji.
Tyto snahy však zůstaly zcela bez povšimnutí veřejnosti, která byla zaměstnána zcela jinými problémy.
Nikdy se nedozvíme, kolik německých rodin ochotně přijalo snahy nacistických propagandistů a ozdobilo své stromky hákovými kříži a doma zpívalo rasistické vánoční koledy.
Existují však záznamy SD, nacistické bezpečnostní služby SS, které vypovídají o nechuti části obyvatelstva k tak radikálním zásahům do rodinných tradic. Stejně tak je možné dohledat zprávu národněsocialistického svazu žen, která přímo hovoří o rozkolu v členské základně kvůli nové podobě slavení Vánoc. Podle některých žen propagandisté prosazovali tyto změny příliš tvrdě a chtěli je velmi rychle, a to se jim nelíbilo.
Podobně se proti nacistům postavila i část katolické a protestantské církve, která jim odmítla povolit znetvoření jednoho z nejvýznamnějších křesťanských svátků. Kněží často vyzývali Němce, aby nevstupovali do nacistických organizací, nepodléhali propagandě a neslavili nacistické Vánoce.
Ani kněží ale nebyli schopni tento vývoj zvrátit. Nové nacistické svátky oslavovaly především rodinu, což se mnohým zdálo neškodné. To, že zároveň oslavovaly i rasovou čistotu a že tyto Vánoce jsou určeny pouze pro árijce, mnozí neviděli nebo nechtěli vidět.
Podle zpráv SD se zdálo, že významnější část obyvatelstva se s novými tradicemi rychle ztotožnila, a nacistická tajná služba podávala zprávy o oblibě nových svátků. Je ovšem otázkou, jak nacistická “tajná služba” ke svým zjištěním dospěla a zda jí obyčejní lidé při rozhovorech říkali pravdu. Často se vědělo nebo alespoň tušilo, kdo je “informátorem”.
Nacisté se i prostřednictvím Vánoc snažili proniknout do soukromého života Němců a ovládnout ho. I tak banální věc, jako je zpívání vánočních koled a pečení vánočního cukroví, mohla vyjádřit odpor a ohrozit režim, což si nacisté nemohli dovolit. Jakýkoli projev svobody musel zmizet.
Zajímavé je, že nacisty pozměněné texty některých písní se používaly ještě dlouho po válce, zejména v komunistickém východním Německu, kde snahy o “dechristianizaci” Vánoc pokračovaly i po pádu nacismu. Křesťanství a křesťanské Vánoce nebyly slučitelné ani s komunismem. Komunističtí ideologové dokonce vyvinuli obrovské úsilí, aby narození Ježíše nahradili narozením Stalina, který se narodil 18. prosince. Některé z nacisty propagovaných a upravených písní se v jejich verzi zpívají v Německu dodnes, například již zmíněná píseň “Es ist für uns eine Zeit angekommen”“Nastal náš čas”.
Přestože se nacisté snažili převzít kontrolu nad vánočními tradicemi, jen jedna přežila konec Třetí říše: nejslavnější nacistická koleda “Hohe Nacht der klaren Sterne” “Vznešená noc jasných hvězd”. V některých rodinách se zpívala přinejmenším do 50. let 20. století a v rámci některých veřejných vystoupení se zpívá dodnes…
