Miliardář George Soros je vzácný megaloman, který nejenže věří, že je bůh (Soros je ateista), ale také se tak rád chová. “Je to svým způsobem nemoc, když se člověk považuje za jakéhosi boha, stvořitele všeho, ale od té doby, co jsem to začal prožívat, je mi to příjemné,” pochlubil se kdysi deníku The Independent.
Toto varování zaznívá jasně a zřetelně v nedávné knize Matta Palumba The Man Behind the Curtain: Inside the Secret Network of George Soros (Muž za oponou: Uvnitř tajné sítě George Sorose), která dokumentuje Sorosovy desítky let trvající finanční transakce, politické operace a nekalé sítě.
Na začátku knihy Palumbo upozorňuje na Sorosovu amorálnost, zasutou snad už v době, kdy jeho maďarská židovská rodina přijala křesťanskou identitu a kolaborovala s invazními nacisty. Dospívající Soros doprovázel svého falešného kmotra, který sepisoval majetek zabavený židovským rodinám posílaným do koncentračních táborů. Přesto tvrdí, že necítí žádnou vinu, pouze odstup.
“Byl jsem jen divák, majetek byl odvezen. Na odebrání majetku jsem se nijak nepodílel. Takže jsem neměl žádný pocit viny,” řekl v roce 1998 v rozhovoru pro pořad 60 minut. Své tehdejší jednání přirovnal k pozdějšímu hraní na trzích. “Svým způsobem je to zvláštní,” řekl, “je to jako na trzích – že kdybych tam nebyl – samozřejmě, že jsem to nedělal – ale někdo jiný by – by mi to stejně sebral.” Na toto období vzpomíná jako na “pravděpodobně nejšťastnější rok svého života” a “velmi radostnou a vzrušující zkušenost”.
Kromě pýchy a amorálnosti jsou Sorosovým hnacím motorem dvě hlavní myšlenky. Je to jeho osobní teorie “reflexivity” a filozofie Karla Poppera, jeho guru na London School of Economics (LSE).
Obě mají v sobě zabudovanou ironii. Zatímco “reflexivita” může být jen koníčkem excentrického spekulanta, Popperovy myšlenky, které se vezou na Sorosově mysli a penězích, mohou svobodný svět dovést do anarchisticko-levicového pekla.
Zjednodušeně řečeno, reflexivita říká, že svět je velmi složitý, a proto lidé používají zkratky vnímání, jako jsou zobecnění, dichotomie, metafory a rozhodovací pravidla. Ty následně ovlivňují realitu prostřednictvím změn, které způsobují v lidském chování.
Soros věří, že veden tímto konceptem si zahrál na trzích tím, že rozpoznal, kdy jsou vnímání a realita v dostatečném rozporu, aby mohl vsadit velké peníze.
Stejně jako všechny “systémy”, které mají porazit kasino, je to humbuk a pýcha, protože předpokládá někoho, kdo je imunní vůči nedostatkům ve vnímání, které podle předpokladu postihují každého. Ale teoretizování každého úspěšného spekulanta si získá jistou shovívavost, nehledě na informátory a sítě, o kterých se nikdy nezmíní. Ani Soros není nevinný v insider tradingu.
To je Sorosova věc. Co by nás mělo znepokojovat, je jeho posedlost realizací Popperových myšlenek. V knize Otevřená společnost a její nepřátelé Popper prohlásil, že žádná filozofie nemá pravdu, žádná společnost není nadřazena jiné a “uzavřené” kultury jsou postaveny na tabu a jediné verzi reality. Podle Sorosových slov v “otevřených” kulturách “nikdo nemá monopol na pravdu; jde o společnost, kterou neovládá stát ani žádná konkrétní ideologie, kde jsou respektovány menšiny a menšinové názory”.
To se může zdát idealistické. Palumbo však cituje Eduarda Andina z deníku Philanthropy Daily a poukazuje na to, že pokud se skupiny musí vzdát “své pravdy”, otevřená společnost se stává zastřešující pravdou, podle níž musí její členové žít, a neponechává žádnou rozmanitost. Svědčí o tom, jak jsou konzervativci a další lidé, kteří se brání anarchickým podnětům levice, odsuzováni jako autoritáři.
Z velké části proto, že Soros financoval levicové akce, jako je Antifa a BLM, prostřednictvím své Nadace otevřené společnosti (OSF), nevládní organizace, kterou založil s 32 miliardami dolarů, které mohl utratit na rozvrat. Je největším dárcem v americké politice a prostřednictvím více než 50 000 grantů vynakládá miliardy na politické projekty v 37 zemích. Se sociopatickým nadhledem destabilizoval a svrhával vlády, rozbíjel měny a útočil na západní demokracie a instituce, to vše ve jménu svobody, práv a spravedlnosti.
Palumbo nazývá Sorose “Schrodingerovým vměšovačem”, který své aktivity popírá i se jimi chlubí. Když v roce 2003 padla vláda prezidenta Eduarda Ševardnadzeho, Soros prohlásil, že to byla vůle gruzínského lidu a on s tím nemá nic společného. O několik měsíců později řekl deníku New York Times: “Jsem potěšen tím, co se v Gruzii stalo, a jsem hrdý na to, že jsem k tomu přispěl.”
Sorosovy první projekty zahrnovaly protikomunistické aktivity v Polsku, svržení lidově zvoleného prezidenta na Ukrajině a protigorbačovské intervence v Rusku. Poslední z nich odepřel Rusům, kteří se vymanili ze 70 let komunismu, jakoukoli šanci na ekonomickou svobodu. Jako univerzální globalista považuje Evropskou unii za “ztělesnění myšlenky otevřené společnosti”, v níž se podobně smýšlející státy vzdávají své suverenity ve prospěch společného dobra.
Sorosovým největším posláním je však pád Ameriky, kterou považuje za největší překážku otevřené společnosti. Do americké prezidentské politiky vstoupil v roce 2003, kdy se po 11. září postavil proti Georgi W. Bushovi a válce proti terorismu. Založil řadu levicových organizací, které mají ovlivňovat americkou společenskou strukturu. Jako skupiny osvobozené od daní dostávají neomezené finanční prostředky a využívají je k ovlivňování voleb.
Díky svému vlivu na média, univerzity a Bílý dům dokázal Soros prosadit své myšlenky týkající se rasismu, ekologie a ochrany přírody, sociálních dávek pro ilegály, legalizace drog, mírného přístupu ke kriminalitě, automatické registrace voličů, zrušení studentských dluhů, dluhů za bydlení a lékařskou péči a snížení vojenských rozpočtů.
Stejně tak prosazoval socialistické programy, jako je zvyšování závislosti na vládě, odborová organizace všech pracovních míst a prosazování rasové a genderové rozmanitosti. Od člověka, který vydělal miliardy na trzích, se to může zdát neobvyklé, ale je to silná strategie, jak zničit americké ideály soutěže, zásluh a dokonalosti.
V roce 2015 začal Soros podporovat státní zástupce, kteří chtějí zlikvidovat systém trestního soudnictví, a vykreslovat jej – i samotnou Ameriku – jako systémově rasistický.
Podle něj je třeba “obviňovat systém, nikoli zločince, který je skutečnou obětí”. Přibližně v době, kdy se BLM rozrůstala, utratil stovky milionů na podporu kandidátů, kteří byli proti “zákonu a pořádku”, slabí v otázce zločinu, tvrdí v otázce kontroly zbraní a proti peněžitým kauciím.
Poté, co Soros významně přispěl na senátní a prezidentské volby Baracka Obamy a nalil peníze do kampaně Hillary Clintonové, utratil ještě více, aby ve volbách v roce 2020 porazil Donalda Trumpa. Na Světovém ekonomickém fóru řekl, že Trumpův program America First je v rozporu s globalistickým projektem.
Ačkoli kritizoval vliv velkých peněz v politice, vložil do ní 81 milionů dolarů (z toho 70 milionů vlastních) prostřednictvím organizace Democracy PAC. Jako záminku použil pandemii a jeho finanční nástroje se snažily zvýšit počet hlasů zasílaných poštou, čímž se rozšířily možnosti manipulace s hlasy a jejich sběru.
Válečně si zahrával s výsledky voleb a při představě, že “despotický” Trump odmítne odejít z funkce, zahájil projekt Transition Integrity Project, záložní plán občanské neposlušnosti a revolučních protestů. Infiltroval tým Biden-Harris ještě před jeho nástupem do úřadu tím, že získal 20 milionů dolarů pro přechodné týmy úředníků, aby duo připravil na “úder do země” v první den.
V témže roce Soros vyčlenil přes 63 milionů dolarů na podporu progresivismu ve vysokém školství, počínaje Středoevropskou univerzitou (CEU) v jeho rodném Maďarsku. Spojil také světové lídry a harvardské liberály, aby vytvořili “mnohostranný ekonomický systém, v němž Amerika nebude dominantní”.
Když ho Viktor Orbán vyhnal z Maďarska za podporu masového přesídlování uprchlíků do Evropy, začal financovat univerzity v Americe a dalších zemích.
Palumbova pečlivě prozkoumaná kniha také sleduje Sorosovy ruce v médiích, včetně novinářských škol – proto prosazují jeho oblíbená témata a vydávají “kontroly faktů”, aby popřeli jeho neslavnou minulost.
Díky tomu může utvářet narativy a zaměřovat se na ty, kteří se neshodují s jeho globální vizí. Vzhledem k tomu, že se prostřednictvím svého syna Alexandra, své druhé ženy Susan Weberové a dalších přívrženců snaží upevnit svůj vliv i v záhrobí, měly by se svobodné společnosti na celém světě připravit na dlouhou bitvu.
Zdroj: 1
