„A já ti říkám, že jsi Petr a na té skále postavím svou církev a brány pekel ji nepřemohou.“ (Matouš 16:18)
V citaci Pána Ježíše z výše vypsaného Matoušova evangelia je pět skutečností, které si zaslouží naši pozornost:
1. Budova – můj kostel, sbor, církev, kterou navštěvuji
2. Stavitel – Kristus říká, „vybuduji svou církev“
3. Základy – na té skále
4. Nebezpečí – brány pekel
5. Jistota – nepřemůžou ji ani brány pekel
Ad 1.) Budova
Církev, o které je zde řeč, není budova. Není to zde myšlena žádná určitá denominace, nebo nějaká instituce. Mnozí nabídnou myšlenku – vždyť to je ta naše církev přece! Mohu vás ujistit, že se nejedná ani o pravoslavnou církev, ani anglikánskou, husitskou, nebo baptistickou. Jedná se zde o obecnou církev Kristovu. Když Pán Ježíš Kristus mluvil o „své církvi“, myslel na všechny, kdo skutečně uvěří v Něj. Myslel na všechny obrácené a svaté lidi, jejichž srdce patří Jemu. Na mysli měl všechny, kdo se znovuzrodili, kteří činili pokání z hříchů a které Duch posvětil. Všichni, kdo splňují tyto podmínky, patří oprávněně do této pravé a živé církve Krista. Je zcela jedno, odkud tito lidé pocházejí. Je nepodstatné, jakou mají barvu pleti, z jakého jsou kmene nebo národu. Jednotliví členové této církve neuctívají Boha úplně identickým způsobem, ale všichni Jej uctívají a slouží Mu s duchovní láskou, protože všichni jsou vedeni jedním Duchem. Všichni usilují o jednu a tu stejnou svatost. A opravdu – mimo tuto církev není spásy!!!
Ad 2.) Stavitel
O tuto pravou církev Kristovu se dokonale starají všechny tři osoby Trojice. V plánu spásy, jež nám je vyložen v Písmu Svatém, vidíme, že Bůh Otec vyvoluje, Bůh Syn vykupuje a Bůh Duch Svatý posvěcuje každého člena této církve. Při tom všem, je to Kristus, kdo je primárně popisován jako stavitel církve.
Kristus prokazuje velikou moudrost při budování své církve. Vše se děje ve správný čas a správným způsobem. Někdy dílo budování (shromažďování členů do církve) postupuje rychleji, někdy pomaleji. Kristus však nedělá žádné chyby.
Kristus při stavbě své církve projevuje rovněž velkou blahosklonnost a milosrdenství. Někdy si vybere ty, které by nikdo nechtěl a učiní z nich svaté lidi. Kolikrát se stane, že uchopí jedny z těch nejbezbožnějších a promění je v lidi s novým srdcem. Nezřídka si používá velmi pokorné služebníky jako své nástroje, kteří se účastní na tomto díle.
Při svém budování uplatňuje v církvi velikou moc. Uskutečňuje své dílo navzdory opozici a pronásledování, které stíhá Jeho lid. Ve stavitelské činnosti pokračuje bez přerušení jak v časech zlých, tak i dobrých. Mělo by to být pro nás velkým povzbuzením, když si uvědomíme, že stavba církve je v těch nejlepších rukách – mocného, milosrdného a moudrého Stavitele!
Ad 3.) Základy
Co měl Pán Ježíš Kristus na mysli, když hovořil o tomto základu? Myslel tím, že by apoštol Petr, ke kterému v tu danou chvíli hovořil, byl tím základem? Nemyslím si to. Jestliže by chtěl vyjádřit, že Petr je základem církve, pak by to řekl jednodušeji: „Na tobě vybuduji svou církev“, podobně jak to řekl o několik veršů dále: „dám ti klíče…“(verš 19). Takže není žáden důvod, proč by to nepověděl, že svou církev postaví na Petrovi, když by to tak nezamýšlel.
Základem, o kterém hovořil, nebyla osoba Petra, ale to, co Petr inspirován Duchem Svatým prohlásil o Pánu Ježíši Kristu: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ (Matouš 16:16). Tou skalou, na které je postavená církev, je vyznání o Pánu Ježíši Kristu. Každý člen pravé Kristovy církve je napojen na základ, kým je Kristus a co dokonal. Bez tohoto základu žel nebudeš moci obstát v den soudu. Stavět své spasení na jakémkoliv jiném základě je rovno stavbě na písku!
Ad 4.) Nebezpečí
Ježíš mluví o branách pekla. Pod tímto myslí na moc satana. Historii církve neustále doprovází konflikt, protože ten zlý nenávidí Krista a vše, co se k Němu hlásí. Tento boj se v tomto světě nikdy neskončí. Nadto, boj proti mocnostem pekla je přímou zkušeností každého člena pravé Kristovy církve. Každý křesťan musí bojovat. Brány pekel neustále útočí na Kristův lid.
Nenechme se překvapit ďáblovým nepřátelstvím. Jestliže bychom patřili světu, svět by nás miloval (Jan 15:19). Jestliže nevěřící svět bude stát proti Kristu, bude stát i proti Kristovu lidu. Musíme oblékat plnou Boží zbroj a tím se na útoky ďábla připravit. (Efezským 6:10-18). Tuto zbroj používaly miliony nám podobných křesťanů před námi a je známo, že nikdy neselhala.
Ve chvílích útoků ďábla musíme být trpěliví. Zkušenosti, které při tom získáme, nám pomohou k pokoře a posvěcení. Potáhne nás to blíže k Pánu a pomůže v odvykání si od světských věcí.
Nedovolme, aby nás útoky ze stran pekla deprimovaly, nebo připravily o veškerou odvahu. Působení milosti v Božích dětech se neprojevuje jen vnitřním pokojem, který je utěšuje, ale i bitvami, kterými Boží dítě musí s mocnostmi temnot procházet. Jestliže v našich životech neprobíhá žádný duchovní konflikt, potom je zcela na místě pochybovat o tom, zdali vůbec patříme do církve postavené na skále!
Ad 5.) Jistota
Pán Ježíš nám dal své Slovo, že i navzdory útokům pekelných bran, Jeho pravá církev vydrží až do konce. Nikdy nebude poražena! Velké světové říše povstaly a padly – zbyly po nich jen ruiny. Avšak pravá církev Ježíše Krista setrvá. V historii byly sbory a církve, které už dnes neexistují, ale povstaly nové a pravá církev Ježíše Krista žije v každém čase. Brány pekel nikdy nezničily církev úplně, protože jen v ní proudí duchovní život Krista. V tomto smyslu je ona Jeho tělem zde na této zemi.
Někteří členové církve mohou trpět, protože mocí, kterou mají nevěřící, jsou utlačováni. Mohou být i zabiti. Avšak ani celá moc satana nedokáže vytrhnout jednoho jediného skutečně věřícího z Kristovy církve! Ten, komu křesťané odevzdávají své duše, má veškerou moc na nebi i na zemi. Možná tě od toho budou zrazovat příbuzní, nebo se ti budou vysmívat sousedé,… Svět může zesměšňovat tvou víru, ale tito lidé nemají síly na to, aby připravili tvou duši o spasení. Všechno probíhá podle Jeho plánu a to i tehdy, když to naše oči zatím nevidí a naše srdce to nechápou.
Bojujte o svatý život, bez ohledu na to, jaké důsledky to bude mít! Pokud jste zjistili, že se patrně nenacházíte v Kristově církvi, jež je postavena na skále, připojte se k ní. Pojďte a připojte se vírou k Pánu Ježíši Kristu. Neoddalujte to. Blahoslavení jsou ti, kdo patří do církve vybudované na skále!
