Lidem je pro smích vše, co je jim neznáme, čemu nerozumí a rozumět nemohou, či rozumět odmítají. Arogance lidstva je skutečně pekelná. Na této planetě se až nepřirozeně snadno a dobře daří všemu špatnému, zlému, celkově jakkoliv prohnilému. Za dobré skutky jsou lidé ještě bezvýznamnější, aktivněji napadáni, pronásledováni, umlčováni, nebo likvidováni stejně, jako kněží diktaturou Jana Pavla II.
Nebraňme se vědomí, pravdě a oběma stranám jedné mince, jelikož každá strana mince je odlišná. Čas nelze vrátit, proto se raději v životě pobavme o něco zodpovědněji, kde místo tlachání, stereotypu a prokrastinace raději zvolíme to moudřejší řešení. V životě jsou přeci jen mnohem důležitější věci, než ty již zmíněné, naplněné pohodlím, arogancí a sebe vyvyšováním, ať už uvnitř, či navenek. Lidstvo je z pohledu stereotypu, zábavy, adrenalinu, vzrušení a pekelná lhostejnost na mrtvém bodě. Ne to, ale zbožnost, návrat zpět k Stvořiteli, kterým byl, je a bude Panovník Hospodin – Bůh, Otec všemohoucí, kterého zatvrzele odmítáte – bohužel věříte na karmu/osud, ale ne na spravedlnost Boží, tu která je alfou i omegou, začátkem i koncem, milostí, ale i trestem pro vlažné k dobrému a milostí pro prosící a věrné v lásce v opravdovosti a Boží, jako jedinou nadějí pro život věčný, skrze našeho Spasitele. Spasitele jediného, pravého a věrného. Nikoho jiného, více než jen biblického Pána Ježíše Krista, který nám dává vyrozumět: Já jsem ta pravda, cesta a život a nikdo nepřichází k Otci než skrze mne – řekl Ježíš (Jan 14:6)
Hospodinu se smát s soužení i naději s láskou v nás můžeme, ale je dokonalý a nám se naopak nám nikdy smát nebude.
Žalm Davidův. Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se měl bát? Hospodin je síla mého života, z koho bych měl mít strach?
Žalmy 27:1
